První recenze od českého uživatele

Martin Lér si půjčil Apple iPhone na jednu noc a celý si jej otestoval. Zde je jeho recenze.

První noc s iPhonem

první osobní seznámení s iPhonem bylo bohužel velice krátké, ale příjemné. V podstatě mě utvrdilo v mém postupně se měnícím názoru na iPhone – od zájmu při uvedení, kdy jsem ovšem byl zklamán z uzavření systému a považoval iPhone za pouhou pěknou hračku, až po čím dál silnější zájem a nadšení, jak se blížilo uvedení a Apple uvolňoval více a více informací. Nevím, zda jsem obětí marketingu Apple, nebo nemám ten typicky český škarohlídský pohled (“dyť támhleten foun za půlku toho umí 3× víc – nojo, možná nevypadá tak dobře a neovládá se tak snadno, ale koho to zajímá”), ale stručně a jasné – z iPhone jsem nadšen. Je to sice někde na pomezí kategorie telefon a užitečná hračka – ale hračka krásná, elegantní a funkční. iPhone má mnoho omezení, ale uchvátil mě tím co a jak umí.

Převratné je na iPhonu ovládání. Trochu mi to připomíná příchod iPodu – od mého počátečního lehkého zklamání “jenom MP3 přehrávač…” až po nadšení z toho, že se jedná o dokonale udělaný MP3 přehrávač. Definitivně mě samozřejmě přesvědčilo vyzkoušení na vlastní ruce, protože ovládání iPodu tedy bylo skutečně o generace napřed proti konkurenci. A stejně tak to je u iPhone – alespoň z mého pohledu. Nemám tolik zkušeností s posledními dotykovými PDA, ale používal jsem kdysi Palm a posledních několik let používám smartphony s Symbianem od Nokie.

Rád by poděkoval firmě Kinetik, která mi iPhone alespoň na pár hodin zapůjčila na vyzkoušení. Bohužel nefungovaly hlasové služby (i když v telefonu byla karta AT&T a telefon byl aktivovaný), takže jsem nezkoušel volání v praxi, ani posílání SMS.

Už první dotyk zaujme – iPhone vypadá poměrně subtilně, neporovnával jsem přímo velikost s jiným přístrojem, ale iPhone mě přišel “tak akurát”. A myslím že je velice elegantní.

Základem ovládání je dotyk či pohyb prstu po telefonu. Důležité je, že telefon reaguje s jistotou, přesně a rychle. Mám dojem, že se poněkud liší intenzita nutného dotyku při běžném používání, kdy je nutné trošku přitlačit a při psaní, kdy naopak iPhone reaguje i při lehkém dotyku.

Ovládání prsty je k tomu silně návykové a neskutečně přirozené – nejvíce se to projeví při listování v seznamu kontaktů, hudby, při posouvání stránky. K tomu iPhone přesně kopíruje způsob, jakým se prst pohybuje – rozpozná “cvrnknutí”, kdy se stránka rozběhne a poté pomalu zpomaluje (ale je možné ji dotykem zastavit), nebo samozřejmě kopíruje pohyb prstu při posunu po obrazovce.

Klávesnice

Největší obavy jsem měl z psaní na virtuální klávesnici. Nyní vím, že zcela zbytečně, píše se na ní skvěle, bohužel všechny výhody ocení anglicky píšící uživatelé, neboť zabudovaný slovník velice pomáhá. Klávesnic rozpoznává poměrně přesně co chce uživatel stisknout (zdálo se mi že ideální je zaměřit se na to, aby prst nakreslenou klávesu skutečně plně zakryl, podvědomě jsem chtěl “vidět” že jsem se trefil na klávesu a tak jsem ji tiskl jen z části) a v podstatě jsem byl překvapen, jak přesná je. Po chvilce praxe jsem si uvědomil, že píší možná rychleji než na fyzické klávesnici mé rozkládací E70!

Největším nepřítele českého uživatele tak nyní je inteligence klávesnice. Ta se projevuje ve dvou oblastech. Zaprvé slovník se snaží uhodnout co uživatel chtěl napsat a podstrkuje mu častá slůvka, které lze napsat kombinací kláves v okolí stisknutých kláves. Nejlepší jsou příklady: při “se” nabídne “we”, místo “za” navrhuje “as”, “kdo” považuje za “ido” (“umělý mezinárodní jazyk” – WTF?!)., “jen” za “men” a tak dále. Není problém, že slovník má jiný názor, ale když vám nabídne svou variantu (objeví se v obláčku pod psaný slovem), jediný způsob, jak jí zamítnout, je stisknout toto slovo. Naopak mezerníkem slovo potvrdíte, takže pokud se soustředíte na klávesnici a nedíváte se na text, zjistíte, že je plný dost divných slov, která jste schválili mezerníkem. Mimochodem, zkoušel jsem slovníku vysvětlit, že by si mohl pamatovat mnou preferovanou variantu, ale ani dvacetinásobné opakování nepomohlo. Slova, pro která nemá vlastní variantu, si zapamatuje poměrně ochotně.

Druhý problém je hyperinteligentní “oblast dopadu”. Příklad – když píšete slovo “time”, po napsání “tim” slovník dojde k názoru, že jedno z dalších písmen, které může následovat, je “e” a v podstatě vyřadí okolní “w” a “r” – i když stisknete přesně “w”, objeví se “e”. Skvělé v angličtině, ale třeba se najdou slova v češtině, která bude kvůli tomu obtížné napsat.

Při psaní anglického textu lze hodně spoléhat na “inteligenci”, která zaretušuje mnoho chyb právě díky slovníku, automaticky dosazujícím správná slova. Řešení Apple je v tomto případu opravdu velice povedené.

Klávesnice reaguje i na poměrně slabý dotek, takže se mi občas podařilo napsat dva znaky naráz nebo více znaků, jak jsem prstem zavadil o klávesnici na jiném místě.

Další postřehy: jediná aplikace, kde lze používat klávesnici na ležato je Safari. V této poloze se píše značně pohodlněji, neboť klávesy jsou o dost větší. Bohužel pak značnou část plochy zabere rozhraní samotné – kromě klávesnice ještě tlačítka pro přechod mezi jednotlivými prvky formulářů. A tak jsou vidět tři jen tři řádky textu a lupa, která slouží k přesunu kurzoru se občas ukazuje mimo obrazovku. Tak se totiž přesunuje kurzor v textu – po podrží prstu na jednom místě se objeví lupička, umožňující umístění kurzoru jinam, prostým klepnutím na jiné místo v textu to nejde. Bohužel nejde ani označit blok textu a například smazat. Mám nafocenou fotku klávesnice na ležato s minimálním prostorem pro text, později přidám.

(Mimochodem, pokud tento text obsahuje méně “e” než by bylo vhodné, stávkuje mi poněkud klávesnice na PowerBooku, občas do oné klapky doslova buším. Brát si externí USB klavku do vlaku je však poněkud neobvyklé a nepohodlné .

Rozhraní a animace

Co mě velice nadchlo je rozhraní jako takové. Jedním slovem jednoduché: na jiných telefonech bloudím po menu a nastaveních, tady jsou obě oblasti jasné. Nastavení je v Settings, menu neexistují. Všechny operace které lze v daný okamžik provést jsou vidět na obrazovce v podobě tlačítek, nikde nebloudíte, nehledáte.

Bohužel jednoduchost je občas opravdu kontraproduktivní, protože některé funkce jednoduše nejsou. Například kopírování a vkládání – jelikož nelze označovat blok textu, nelze ani kopírovat. A tak URL, které není přímo proklikem si z iPhonu prohlédnete, jen když ho přepíšete ručně. Stejně tak mi chyběla možnost otevřít link v Safari do nového okna (možná jsem špatně hledal?), i když Safari umí pracovat s více okny.

Skoro každou operaci provází nějaká animace – při mazání poznámky nebo fotky zajede do koše, pobavil mě kalendář, kde se lištička s určitým datem při skrolování nahoru zarazí o horní hranu obrazovky a vytlačí je až další lištička (a opačně to funguje také), doslova miluji efekt “konec stránky”, když při tažení za kraj stránky se tato odlepí od kraje a pak zase vrátí. Ale není to úplně samoúčelné, při prohlížení fotek se na další fotku dostaneme právě “odtažením” z plochy, jen ta první a poslední se nenechá.

Zarazilo mě divné skrolování v Safari, kdy v některých okamžicích (zpravidla nějaký blok textu) šlo skrolovat jen v tom směru, který byl použit první – buď vodorovně, nebo svisle. Pro volný pohyb bylo nutné “zachytit” blok pohybem šikmo.

Zábavné jsou prvky pro nastavení času – dva “válečky” jako na číselném zámku, ovšem pro hodnoty 0–23 a 00–59 u času. Opět reagují na typ pohybu prstu na obrazovce, takže lze rychle najít požadovanou hodnotu.

Zatímco s zobrazením češtiny není žádný problém v Safari, v systému podle všeho nejsou na češtinu připravené všechna písma, v textu tučným řezem se znaky s diakritikou zobrazovaly normálním řezem.

Aplikace

Zajímavé je fungování více aplikací naráz: aplikace nelze vypnout, prostě se skryjí, zda vůbec někdy dojde k jejich vypnutí je mi záhadou. Možná po první spuštění běží stále, dokud nespadnou? Každopádně spustit hudbu v iPod a surfovat na webu lze bez problémů, i používat další aplikace.

Aplikaci pro SMS jsem moc nevyzkoušel, každopádně její rozhraní mi přijde divné (zobrazuje odeslané a přijaté SMS spolu jako “rozhovor” v bublinkách alá iChat). Nejsem schopen se rozhodnout, zda se mi toto řešení líbí nebo ne, asi by záleželo na praktických zkušenostech. Bohužel program nemá počítání znaků v SMS. Nevím ani zda lze zapnout potvrzení doručení.

Kalendář se mi líbí, přehledný a snadno použitelný, “seznam”, kde se za sebou ukazují zápisky jednotlivých dnů je moc pěkný. � koda že iPhone nemá aktivní “pohotovostní display”, jak je zvykem u řady telefonů, kde se zobrazují nejbližší plánované události. A rovněž škoda, že integrace s iCalem není dokonalá, mobilní iCal neumí pracovat s více kalendáři jako stolní iCal.

You Tube dovolí snadno přehrávat vybraná videa z You Tube – vybraná proto, že zatím ne všechen obsah je formátu H.264, který podporuje iPhone.

Zabudovaný digitální foťák je velice jednoduchý, umí udělat fotku, nic víc. Žádná nastavení kvality, předvolby, jen lze fotit. Album pro prohlížení fotek je rovněž jednoduché.

Líbí se mi mapy od Google. Ačkoliv pracují (podle všeho) s daty z webové aplikace, dojem je spíš jako z Google Earth, neboť mapy se překreslují jinak než jak prohlížeči, kde se objeví nové přiblížení skokem a pak se načítají nová data. Zde je přiblížení plynulé (i díky zmenšovacím/zvětšovacím gestům) a tak se existující data nejdříve přepočítají do odpovídajícího rozlišení a až pak zobrazí nově načtená data.

iPod umožňuje přehrávání podobně snadno jako “velký” iPod, s tím, že Cover Flow opravdu funguje pěkně plynule jako na videu od Apple, což mě překvapilo. Obrazovka iPhone je už na video docela použitelná, ale stále to není moc rozměrné LCD, takže detaily mohou zaniknout.

Přiznám se bez mučení, že Mail jsem ani nespustil, stejně jako akcie či počasí. Kalkulačka je jednoduchoučká, stejně tak poznámky. Hodiny umí například stopky či řadu alarmů, příjemné.

V Settings se ukrývají všechna nastavení, jak funkcí přístroje, tak některých aplikací.

Safari v podstatě příjemně překvapilo, byť zobrazení není tak rychlé jako u stolní verze (iPhone byl na stejném WiFi a stejné 4 Mbit lince). Safari umí velice inteligentně měnit rozlišení a tak například po poklepání na sloupec textu se text zvětší na rozměry displeje, aby byl co nejlépe čitelný. Snad jediné na co je potřeba si dát pozor je poklepání v oblasti s linky, to se aktivuje link. Jinak jsem se Safari v podstatě spokojen (po krátkém zkoušení), bohužel si nepamatuje hesla, takže u stránky, která nepoužívá sušenky (cookies) to je pro uživatele opruz vždy znova vypisovat jméno/heslo.

iPhone neobsahuje RSS čtečku, lze použít například tu od Google, ale nevím zda půjde přidávat nové stránky z iPhone (možná přes nějaký bookmarktet?). Reader na webu reader.mac.com je dost primitivní.

Častá otázka – bohužel aplikace nelze spouštět jinak, než ze záložek, nebo si udělat vlastní stránku někde na serveru – na lokále nelze uložit nic.

Chvíli jsem na webu Apple nebyl schopen přehrát nějaké reklamy, ale zdá se, že záleží na způsobu, jak jsou videa nalinkované ze stránky. Další pokusy dopadly lépe a na Apple se mi dařilo přehrávat reklamky, trailery (ty mají vlastní “mobilní” sekci, kam je uživatel automaticky přesměrován) a dokonce i nějakou keynote Steva Jobse. VIdeo se nepřehrává na stránce (u těch, která lze přehrát se ukáže malý modrý symbol “play”), ale v samostatném “okně”, resp. se zobrazí standardní videopřehráváč.

Downloady nefungují, možná hudba v MP3, ale nepůjde uložit.

Mimochodem, práce s více okny je docela pohodlná, ale nevím zda jde otevřít odkaz do nového okna ručně a rovněž u “starších” stránek asi Safari “zahodí” obsah a načítají se znovu.

Jo, a na WAP stránky se iPhone asi nedostane. Ale nebylo jak testovat.

Drobnosti

Celá přední strana je dotyková s výjimkou tlačítka “domů” pro návrat na hlavní obrazovku, to je normálně mačkací. Lesklé sklo se samozřejmě snadno ušmudlá, ale vzhledem k jasu obrazovky to při kolmém pohledu není vidět.

Nepříjemné překvapení je zapuštěný konektor sluchátek – buď k tomu měl Apple nějaký speciální technický či obchodní důvod, nebo design opět jedou dostal přednost před funkcí. Stručně a jasně, do iPhone nebude možné zasunout jiná sluchátka než s velmi tenkým okolím konektoru, protože i část plastu konektoru se zasune do iPhonu, zdířka je “utopená” několik milimetrů pod okrajem přístroje. Možná to je kvůli “vyviklání” konektoru.

Zapomeňte tedy na použití většiny současných sluchátek (mimochodem ty od Apple obsahují nenápadný maličký mikrofon s tlačítkem), ovšem už minimálně jedna firma představila vlastní sluchátka s mikrofonem s iPhonem kompatibilní.

Docela mě zaujalo, jak se “drobeček” zahřívá, procesory pracují usilovně .

Dojem

Celkový dojem? Kdyby fungoval jako telefon i v ČR, koupím si ho. Má chyby a omezení, ale to co umí, dělá natolik dobře a elegantně, že bych se neubránil. Pokročilé funkce Symbianu se stejně využívají poměrně komplikovaně (například vzdálení přístup přes Microsoft RDP), že bych je oželel. S iPhonem bych si prostě užíval – na to je iPhone navržen skvěle.