Jak nastavit IP telefon.

Tuto otázku si pokládají asi všichni co si koupí VoIP telefon s nějakou službou. Na toto téma ředaktoři serveru Živě.cz napsali článek, kde popisují jak nastavit IP telefon se službou Volný TelefoNet.

Zde je článek ze serveru Živě.cz… pokud chcete originál zde je odkaz

Po představení VoIP služby Volný TelefoNet jsme měli možnost otestovat nejen službu jako takovou, ale i jeden z IP telefonů, který je v nabídce. Co čeká nezkušeného zákazníka? Možná nepříjemné překvapení.

K naší recenzi jsme měli k dispozici IP telefon Well 8820 IP, tedy dražší model z obou nabízených kousků. Bez smlouvy jej můžete pořídit za 1990 korun, při smlouvě na jeden rok o tisícovku levněji a nebo dokonce úplně zdarma při podpisu smlouvy na dva roky.

Vzhledem k tomu, že služba je určena pro domácnosti, bude i recenze psána z pohledu běžného a třeba i ne příliš technicky zdatného zákazníka. Kromě samotné služby VoIP bude převážně zaměřena na samotný IP telefon, jeho instalaci a nastavení. U produktu, pokud má být kvalitní a cílen na běžného uživatele, očekávám snadnou instalaci, aby ji zvládl opravdu každý. Zde jsem však narazil na menší potíže. Ale nepředbíhejme. Zapojení žádný problém

Složit a zapojit telefon není žádný problém a podle přiloženého obrázkového návodu to zvládne opravdu každý. Přístroj je na rozdíl od klasického telefonu potřeba zapojit do elektrické sítě, druhým přívodem je pak ethernetový kabel internetové linky a telefon lze i propojit opět ethernetovým kabelem (součástí dodávky) s počítačem.

Způsob zapojení trochu připomíná klasické vytáčené připojení, kdy obvykle vedla telefonní linka do modemu počítače a odtud do telefonu, ale zde jsou role obráceny. Výsledkem je pak možnost provozovat obě zařízení současně a nezávisle na sobě. Nezávislost ovšem není zcela dokonalá, telefon je „průchozí“ pouze pokud je napájen elektrickým proudem, takže pokud jej vytáhnete ze zásuvky, odpojíte tím i internetové připojení k počítači. Nastavení služby

Fyzické zapojení zařízení je jedna věc, ale další krok už je o něco obtížnější. Je třeba nastavit telefon a to ve dvou krocích. Tím prvním krokem je samotné „rozchození sítě“, tedy nastavení příslušných IP adres. Druhý krok je pak vložení registračních údajů, které obdrží zákazník od Volný. To ale už není větší problém a vše probíhá přes webové rozhraní (viz dále).

Nastavit IP adresy už zdaleka tak snadné není. Uživatel má prakticky dvě možnosti. Buď má štěstí a v jeho síti funguje server DHCP. Ten se postará o přidělení IP adresy telefonu, nastaví výstupní bránu a DNS. Hned poté stačí vložit registrační údaje a začít telefonovat. Telefon primárně počítá s touto jednoduchou variantou a na DHCP režim je nastaven.

Pokud uživatel štěstí nemá, což se týká drtivé většiny domácích zákazníků, DHCP se nekoná, neboť mají klienti kabelových televizí i dalších typů připojení obvykle pevnou (byť neveřejnou) IP adresu od poskytovatele. Nastává tedy problém, jak tyto údaje ručně do telefonu vložit. � estistránkový manuál je bohužel v tomto případě velmi strohý, evidentně se počítá se snadnou variantou DHCP, takže vás odkáže pouze na webové stránky Volný a to odkazem na hlavní stránky, ne na konkrétní dokument.

Slabší povahy možná zvolí cestu telefonátu na servisní linku, kde se návod pravděpodobně také dozvědí. Dobrodruzi se třeba pokusí hrát si s telefonem tak dlouho, než postup odhalí, ale troufám si tvrdit, že nebudou úspěšní. Spoléhal jsem se na Internet a jal se na stránkách Volný zmiňovaný návod hledat. Na této stránce, v sekci Dokumenty ke stažení, pak nakonec zmiňovaný dokument opravdu naleznete.

Nezkušené možná zmate i to, že ačkoliv je přístroj všude v návodech označován jako IP telefon, na stránce s příslušnými dokumenty a návody je najednou hovořeno o modemu. Sice je to detail, ale právě podobné drobnosti mohou nezkušené uživatele mást či přímo hned na začátku znechutit.

Samotný návod je vlastně jen jedna jediná stránka a zcela mi uniká důvod, proč není součástí instalačního manuálu. Na základě tohoto návodu už pak zvládnete veškeré nastavení sami. Dvě IP adresy mohou být problém

Druhý problém může nastat hned v zápětí. IP adresu musí mít samozřejmě telefon unikátní a i když je spojen s počítačem, nemohou sdílet jednu adresu. To je celkem pochopitelné a jasné, ale pokud někdo neví nic o fungování sítí, může být překvapen, že mu najednou nejde internetové připojení na počítači. Musíte mít totiž IP adresy dvě, což je u vyšších tarifů kabelových televizí běžné, nikoliv ovšem samozřejmé, nemluvě o jiných typech připojení, kde máte adresu jen jednu. Tedy, jestliže máte přidělenu adresu jen jednu, raději zapomeňte na volání přes IP telefon a zřejmě bude snadnější volat přímo z počítače.

Můžete i upravit vaši domácí síť, pořídit si třeba router, nicméně toto vše jsou další a další komplikace, které stojí jednak peníze navíc, jednak je sotva zvládne vaše babička bez hlubších znalostí sítí. O této drobné komplikaci se však nikde na webových stránkách nedočtete. Taková věc je samozřejmě zkušenějším uživatelům jasná předem, nicméně běžný koncový zákazník by si takové upozornění zasloužil. A ještě jednou k manuálu a webovému rozhraní

Přístroj jako takový (jak vidíte na obrázcích) se od běžného telefonu až na několik tlačítek navíc příliš neliší. Má telefonní seznam, hlasitý odposlech a umožňuje i přesměrování či konferenční hovor. Tlačítka jsou velká, mačkají se poměrně dobře. Telefon má zeleně podsvětlený displej, jehož podsvětlení se vypíná, pokud chvilku nic nemačkáte.

Neodpustím si však opět kritiku manuálu. K přístroji jako takovému totiž žádný nedostanete, takže odhalovat některé funkce přístroje musíte sami a tím pádem na řadu z nich ani nemusíte přijít.

Telefon se dá nastavovat i přes webové rozhraní, stačí na počítači zadat do prohlížeče příslušnou IP adresu. Stránka však vypadá příliš „servisně“, podivné zkratky a cizojazyčné technické názvy asi běžnému uživateli nic neřeknou, naopak zde může neodbornými zásahy nadělat pěknou paseku. Přesto se lze přes rozhraní dostat k telefonnímu seznamu a upravovat jej a lze také měnit typ (asi tři varianty) a hlasitost vyzvánění. Konečně voláme

Když máme přístroj konečně úspěšně zapojen a nastaven, můžeme se pustit to volání. To už pak probíhá jako u běžného telefonu, stačí vytočit příslušné číslo a čekat na spojení.

Kvalita hovoru je pak závislá na vašem připojení. Doporučované minimum je 128 kbps v obou směrech a určitě bych nedoporučil zkoušet tuto službu na pomalejší lince. Testování probíhalo na kabelovém připojení 2000/300 kbps, tedy dostatečně dimenzovaném pro tuto službu. Zároveň byla služba testována i na zmiňovaném minimu, Wi-Fi připojení 512/128 kbps. V obou případech fungovalo spojení celkem bez problému, i když při zatížení sítě se výpadky mohly projevit. To je zkrátka dáno technologií VoIP.

Pokud bych měl kvalitu srovnat čistě subjektivně například se službou Skype, úroveň obou VoIP služeb je zhruba stejná, i když na Wi-Fi připojení se u Skype objevují „výpadky“ poněkud častěji. Závěrečné zhodnocení

Cílem této recenze nebylo ani tak zhodnotit kvalitu hovorů jako takovou, ta by měla být minimálně srovnatelná s klasickým telefonním hovorem. Proto jsme se zaměřili zejména na samotný přístroj, jeho zapojení a související problémy, na které by mohl potenciální zákazník (zejména pokud není technicky zdatný) narazit.

Bohužel, některé detaily jsou zatím nedotažené do konce, zejména instalační manuál by měl řešit i stav, kdy zákazník nemá DHCP a tím pádem se mu vše neudělá „samo“. I přístroj sám by si zasloužil detailnější popis funkcí. Tyto drobnosti pak možná zbytečně zatěžují linku zákaznické podpory.